V dějinách exegeze se setkáváme s rozsáhlou škálou různých návrhů výkladu formuláce τὸ μὴ ὑπὲρ ἃ γέγραπται v 1Kor 4,6, která je notoricky známým crux interpretum pro všechny komentátory. Po představení přehledu celkem 14 způsobů výkladu těchto pěti enigmatických slov s jejich hodnocením je zapotřebí konstatovat, že mezi badateli zůstává jejich význam sporný a nejasný. Nelze vyloučit, že apoštol Pavel odkazuje na Písmo jako celek, tj. že vybízí k životu podle Písma. Na základě kontextu slov τὸ μὴ ὑπὲρ ἃ γέγραπται, jímž je varování před vychloubačností, je možné se domnívat, že Pavel chce pomocí tohoto vyjadření především poukázat na podstatu Písma, kterou je přikázání lásky. Tento princip jasně shrnuje v listě Galaťanům: „Celý zákon je totiž shrnut (doslova: „je naplněn“) v jediném slově: Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Gal 5,14). Skutečnost, že Pavel považuje lásku za největší hodnotu, je zdůrazněna v samotném 1. listě Korinťanům, kde po instrukcích o rozmanitosti duchovních darů (1Kor 12,1-31a) se soustředí na vyzdvižení nejvyšší hodnoty, kterou je láska (12,31b–13,13) a kterou opakovaně staví do protikladu s vychloubačností (8,1; 13,4).